Ironforge a sedm králoství

Ironforge - Probuzení trpaslíků



2500 let před Warcraftem…
V časech dávno minulých, když Titáni odešli z Azerothu, jejich děti, známí jako hlinění, pokračovali v hloubení a střežení jam světa. Hlinění byli většinou lhostejní k dění „tam nahoře“ a toužili pouze po opracovávat jámy temných hloubek země.

Když byl svět rozdělen implozí Studny Věčnosti, hlinění byli prudce zasaženi. Navíjejíc bolest samotné země, ztratili velkou část jejich identity a zapečetili se v kamenných komorách, kde byli stvořeni. Uldaman, Uldum, Ulduar…to byla jména pradávných Titánských měst, kde se hlinění poprvé vyformovali v to co jsou. Skrytí hluboko pod světem, žili hlinění v míru téměř osm tisíciletí.

Bohužel je však nejasné co je probudilo. Hlinění uzavření uvnitř Uldamanu, časem vstali z jejich dobrovolného spánku. Tito hlinění zjistili, že se během spánku významně změnili. Jejich hrubá kamenná kůže se změkčila a stala se z ní obyčejná hladká kůže, i jejich moc nad skálami a zemí oslábla. Stali se smrtelnými bytostmi.

Sami sebe nazvali trpaslíky, a i poslední z Uldamanu se vydali brázdit probouzející se svět. Stále byli uklidňováni bezpečím a divy hlubokých míst a tak vyhledali obrovské království pod nejvyšší horou kontinentu. Svou zemi nazvali Khaz Modan („Hora Khaz“), na počest jejich Titánského tvůrce, Khaz’goroth. Stavějíc oltář svému Titánskému otci, vytvořili v samotném srdci hory mocnou kovárnu. A tak město rostlo kolem kovárny a je od té doby nazýváno Ironforge.

Trpaslíci byli od přírody fascinováni a přitahováni obráběním kamenů a drahokamů, a proto vyrazili k okolním horám pro bohatství a drahocenné minerály. Díky jejich práci pod zemí, zůstávali trpaslíci stále izolováni od záležitostí jejich povrchových sousedů.

Sedm království



1200 let před Warcraftem…
Strom pokračoval v působení jako osa dění v Arathoru, ale jako Dalaran, vzniklo mnoho dalších městských států po celém Lordaeronu. Gilneas, Alterac, a Kul Tiras byli prvními z nich, a přičemž každý z nich měl vlastní zvyky a komerční dění, stále však byli pod jednotící vládou Stromu.

Pod ostražitým dozorem Tirisfalského řádu, se stal Dalaran pro celou říši střediskem pro učení kouzelníků. Magokraté, kteří vládli Dalaranu, založili Kirin Tor, sektu, jež byla pověřena dělat seznam každého kouzla, artefaktu a jakéhokoliv magického předmětu, které lidské pokolení poznalo v průběhu času.

Gilneas a Alterac, byli silní podpůrci Stromu a vytvořili mocnou armádu, jež prozkoumala jižní země Khaz Modan. Tehdy se lidé poprvé setkali se starobylou rasou trpaslíků a uviděli jejich jeskyňovité město Ironforge. Lidé i trpaslíci si vyměnili mnoho tajemství ohledně kovářství a strojírenství a objevili společnou lásku k boji a vyprávění příběhů.

Město Kul Tiras, založené na velkém ostrově jižně od Lordaeronu, mělo rozvinutou vyspělou a prosperující ekonomiku založenou na rybolovu a námořnictví. Za čas postavil Kul Tiras velkou flotilu obchodních lodí, která brázdila vody okolo známých zemí, hledajíc exotické zboží k obchodu. Přesto se v rozkvětu Arathorské ekonomiky začali její nejsilnější elementy rozpadat.

Časem se páni Stromu rozhodli, že opustí své vyprahlé jižní krajiny a přestěhují se do bohatých plání severu. Dědicové krále Thoradina, poslední pokrevní potomci Arathi, argumentovali, že by odcházet neměli, poněvadž by poté chtěla odejít i spousta občanů. Ale páni Stromu, chtivý najít sytost a osvícení v nezkroceném severu, byli rozhodnuti, že jejich staré město nechají daleko za svými zády. Daleko na sever od Dalaranu, postavily nový městský stát pojmenovaný Lordaeron. Celý kontinent převzal jméno po tomto městě. Lordaeron se stal Mekkou pro náboženské cestovatele a všechny kdo hledali vnitřní mír a bezpečí.

Potomci Arathi opustili drolící se zdi jejich pradávného domova a rozhodli se, že půjdou dále na jih za Khaz Modan. Po mnoha letech jejich cesta skončila a oni se usadili na severu pevniny, kterou pojmenovali Azeroth. V úrodném údolí založili království Stormwind, které se rychle stalo soběstačným.

Hrstka válečníků stále zůstala uvnitř Stromu, aby bránila zdi svého milovaného města. Nicméně Strom už nebyl centrum říše, ale vyvinul se v nový národ známý jako Stormgrade. Tak každý městský stát začal prosperovat jen sám pro sebe a říše Arathor se definitivně rozpadla. Jak si každý národ sám vytvářel své zvyky a názory, stávali se více a více oddělené jeden od druhého. Vizi mocného krále Thoradina o sjednoceném lidstvu byl konec.

Aegwynn a dračí lov



823 let před Warcraftem…
Jak politika a rivalita sedmi lidských království upadala jako dávno zapálená svíce, linie Ochránců stále bděla a zasahovala proti aktivitám chaosu. Během let se vystřídalo mnoho Ochránců, avšak jen jediný měl v jednu dobu magické síly Tirisfalu. Jeden z posledních Ochránců byla slavná a nadšená lidská válečnice proti stínům jménem Aegwynn. Rázně štvala a vyháněla démony, kdekoliv se jen objevili. Nezřídka však pochybovala o autoritě Tirisfalské Rady, která byla tvořeny převážně muži. Věřila, že starobylí elfové i starší lidé, byli příliš znaveni svým věkem a nebyli dost dalekozrací ve svých myšlenkách, aby zasadili chaosu poslední úder. Nebyla dost trpělivá na dlouhá jednání a debaty, prahnula po tom, aby dokázala jak je skvělá. Díky tomu u ní nezřídka vyhrála ona touha před moudrostí a to i ve velmi důležitých situacích.

Jak její schopnosti v ovládání kosmické magie Tirisfalu rostly, Aegwynn si všimla množství silných démonů v zaledněné krajině Northrend daleko na severu. Cestujíc na sever, vystopovala Aegwynn démony až do hor. Zde zjistila, že démoni chtějí ulovit jednoho z posledních přežívajících draků a vyčerpávají přirozenou magii pradávných zvířat. Mocní draci, kteří utekly před vždy postupujícím pokrokem smrtelných společností, zjistili, že jsou příliš stejnoměrní proti černé magii Legie. Aegwynn napadla démony a s pomocí vznešených draků je vyhladila. Jakmile byl vyhnán poslední z démonů, na celém severu propukla bouře. Ohromná, temná tvář se zjevila nad nebem Northrendu. Sargeras, král a pán Plamenné Legie se zjevil přímo před Aegwynn, zježený pekelnou energií. Řekl mladé Ochránkyni, že konec času Tirisfalu už přichází a svět se brzy podvolí náporu Legie.

Hrdá Aegwynn, věříc, že je soupeř hodný pro hrozivého boha, rozpoutala své síly proti ztělesnění Sargerase. Se znepokojujícím klidem, zničila Sargerasovu fyzickou skořápku. Domnívajíc se, že Sargerasův duch je pryč, naivní Aegwynn zamknula zruinovanou slupku jeho těla do jedné z pradávných síní Kalimdoru, jež byla na dně moře, poté co se zřítila Studna Věčnosti. Aegwynn se nikdy nedozvěděla, že dokonala to co měl Sargeras v plánu. Nevědomky zpečetila osud smrtelného světa v Sargerasův prospěch, ve vteřině, kdy zabila jeho tělo, se Sargerasova duše přesunula do Aegwynnina oslabeného těla. Aniž by o tom mladá ochránkyně měla ponětí, Sargeras byl zatajený v nejtemnějších koutech její duše po mnoho let.